Božena Němcová - 200
Goethův podzim si připomíná výročí. 200 let ( 4. února 1820 )od narození jedné z nejvýznamnějších, českých spisovatelek.
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820 Vídeň– 21. ledna 1862 Praha)
Jedná z nejvýznamnějších českých spisovatelek a obrozeneckého hnutí. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů. K jejím nejpopulárnějším dílům patří prózy Babička (1855) a Divá Bára (1856) a také její pohádky.
Podle údajů ve vídeňské matrice se narodila jako Barbora (Barbara) Novotná ve Vídni, jako nemanželské dítě Terezie Novotné (datum křtu 4. února 1820). Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala poté, co si ještě téhož roku její matku vzal za manželku kočí Johann Pankel, původem z Dolních Rakous, a legitimoval ji (v druhopisu matriky je již uveden jako otec). Ještě před svatbou se všichni přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské, kde otec pracoval jako štolba, matka získala zaměstnání pradleny. Tam se za nimi později na čas přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná, rozená Čudová (1770, Dobruška-Křovice – 1841, Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.
V letech 1824–1830 navštěvovala školu v České Skalici. Poté byla dána "na vychování" do Chvalkovic k tamějšímu správci Augustinu Hochovi, aby se naučila němčině a panským mravům. Zde strávila tři roky, než se opět vrátila do Ratibořic.
V Praze začala Božena Němcová pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena psát česky. Její první báseň Ženám českým ( viz. níže pod článkem ) byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna 1843 v Květech. S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila, ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil a odešel do Vídně dokončit studia. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s manželem odstěhovali do Domažlic, kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Na fasádě domu na náměstí Míru č. 120 je pamětní deska s textem Zde žila Božena Němcová první spisovatelka česká o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře. 1895. Roku 1847 se opět odstěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a počátkem roku 1850 byl na vlastní žádost přeložen do Uher. Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými
Kresba z knihy Babička - Adolf Kašpar
Božena Němcová prožila mnoho let svého života, zvláště na jeho sklonku, v ponižující chudobě a často i v hladu. Často musela žádat známé o výpomoc nebo žila na dluh. Manželovy příjmy byly nedostatečné a v době jeho pobytu v Uhrách zasílány nepravidelně. Němcová se též marně snažila získat zaměstnání vhodné pro její společenské postavení manželky státního úředníka (společnice apod.). Příležitostné příjmy měla z literární činnosti. Smutný je její povzdech: „Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží.“ Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).
Nutno říci, že Božena Němcová byla svobodomyslným člověkem velkého kulturního rozhledu a je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svou rolí v ustavování moderní české kultury si v Česku vydobyla pozici národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity. Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politické perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k předčasné smrti. Rovněž v otázce její rodiny se objevují četné hypotézy, včetně spekulace o šlechtickém původu.
Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Martin C. Putna napsal, že se kolem Němcové vytvořil dvojí mýtus: na jedné straně obraz ženské, mariánské svatosti, na druhé straně „antimýtus“ morálně nekonvenční spisovatelky s bouřlivým milostným životem a touhou patřit k vyššímu světu.
První báseň B.Němcové
Ženám českým
Ženy české, matky české!
Slib si dejme a v něm stůjme;
pro blaho své drahé vlasti
všecky síly obětujme!
Nejen muž buď hrdy na to,
Že dá všecko pro svou vlast;
vzhůru, ženy, my též chceme
na oltář svou oběť klást.
