Další tipy na nové knihy Goethova podzimu
1) Mozaikaizen: Ingrid Artezz
- poezie
Ingrid Artezz (1978, Praha), tři roky studovala dálkově na Literární akademii Josefa Škvoreckého před jejím finančním krachem a uzavřením. Pracovala jako redaktorka a fotoeditorka v různých médiích – od krotkých až po divoké (Apetit, ihned.cz, Topzine.cz, Informuji.cz, Gastro, atd.). Naposledy působila v České televizi, kde pomáhala koordinovat náměty od autorů k finálnímu výstupu či naopak, a úspěšně se podílela na inovacích v oddělení vývoje vytvářením efektivnější Centrální evidence námětů. Současně spolu s jejich propojováním do preexistentních schematových oken vysílacího programu. Živí se health designer („Jezte chytře aneb jak udělat z mozku včelí královnu“) a copywritingem na volné noze. Žije v Praze. Dosud nikde nepublikovala. Pouze ukázky z právě vydané knihy MOZAIKAiZEN v literárním obtýdeníku TVAR.
„Moderní a nebojácný přístup mladé autorky ke hře se slovy dalo vzniknout sbírce „poezie“, která vtipně reflektuje v různých textových útvarech současný elektronický svět, životní styly, sociální sítě a mezilidské vztahy.
2) Monology k živým i mrtvým: Miloň Čepelka
- próza
Miloň Čepelka (* 23. září 1936 Pohoří u Opočna) je český básník, prozaik, textař, herec, scenárista, moderátor a cimrmanolog.
Po studiích na gymnáziu v Dobrušce a na Vysoké škole pedagogické v Praze (1954–1958, obor český jazyk a literatura) učil tři roky na základní škole v Novém Kníně. V roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu – tam ho přivedl jeho přítel Jiří Šebánek, jenž mu v následující době dělal mentora v roce 1967 spolu zahájili, jako zakládající člen, působení v Divadle Járy Cimrmana. Roku 1969, aby předešel připravovanému vyhazovu na začátku normalizace, z rozhlasu dobrovolně odešel „na volnou nohu“.[1]
Je autorem několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek, tří novel a jedné knihy povídek.
Ale nyní k nové knížce : Monology k živým i mrtvým. Názvy jednotlivých Monologů jsou ukončeny otazníkem. A ptá se muž moudrý, který si však podržel mladé srdce a dětské oči. Jeho monologisté často mluví vyčítavě, ve vzteku, ba i výsměšně – ale vždy s naléhavou touhou, aby se jejich samomluva změnila v dialog. A ten přece může vzniknout i tam, kde druhý „jen“ naslouchá – nebo čte. Tedy rovněž mezi spisovatelem a čtenářem; toho přimějí k zamyšlení či úšklebku, jenž ale vzápětí roztaje v úsměv.
Ano, protože nakonec jsou jednotlivé kapitoly spíš laskavé a komické.
